Obsah
Ve svém prvním celovečerním díle se Jan Švankmajer se vrací ke dvěma zdrojům své surrealistické poetiky - ke Carollově Alence v říši divů a k východiskům vlastní tvorby. Inspiroval se knihou, především však realizuje své vlastní snové pocity, zážitky, představy a vzpomínky z dětství a zapojuje je do Alenčina příběhu. Využívá zvláštní odcizovací efekt, jakoby chtěl diváka ujistit o neurčitelnosti hranic skutečného světa a „reálného" neskutečna fantazie. Film Něco z Alenky je esencí nápadů, triků a výtvarných prvků z předcházejících Švankmajerových děl. Výtvarné a významové nonsensy vycházejí z principu absurdní grotesky a černého humoru. Za zmínku stojí sugestivně působící zvuková kulisa filmu.